Historie

Menorca, která leží ve středu západního Středomoří, byla vystavena v minulosti vlivům nejrůznějších národů. Féničané, Kartáginci, Římané, Vandalové, Arabové, Katalánci, Turci, Angličané, Francouzi a Španělé vytvořili mozaiku z různých kultur a jejich přítomnost zanechala stopy v architektuře, pojmenování měst a vesnic, gastronomii i ve stylu života domorodců. Z tohoto důvodu si Menorca uchovává svůj osobitý charakter, který ji odlišuje od ostatních Baleárských ostrovů.

Historie ostrova se datuje již od 3. století před Kristem. Významné bylo období tzv. talayotické kultury, kdy vznikaly jedinečné a velmi cenné stavební památky. Po celých pět století vládnou na Menorce Římané, jejich působení přerušují až Vandalové ze severní Afriky. Za nadvlády Arabů (10. - 13. století) žilo místní i maurské obyvatelstvo v naprosté shodě a toleranci, vlivy arabské architektury jsou patrné až dodnes a dochovala se celá řada půvabných arabských legend. Katalánci dobyli ostrov v roce 1287 zpět a v roce 1343 se stává Menorca součástí katalánsko-aragonského království. Turci se nechvalně zapsali do dějin ostrova v 16. století svými barbarskými činy, spojenými s loupením, násilím a krutostí. Po válce o dědictví španělské (1713) muselo Španělsko podstoupit Anglii Gibraltar a ostrov Menorca. Angličané vládli na ostrově s kratšími přestávkami po celé 18. století a obohatili menorskou architekturu i kulturu o celou řadu podnětů. Velmi slavným anglickým guvernérem, který působil na ostrově, byl Richard Kane. Přemístil hlavní město ze Ciutadelly do Mahónu a spojil obě města silnicí, dal postavit první veřejný vodojem a zakázal kácet stromy na severu ostrova, čímž se významnou měrou zasloužil o ochranu menorské přírody. Kane toleroval náboženství i lidové tradice domorodců a byl bezpochyby nejoblíbenějším Angličanem na Menorce. V roce 1802 byla Menorca na základě smlouvy z Amiensu opět připojena ke Španělsku.

Přehled významných událostí v historii ostrova:

3 000 před Kristem

Archaické období, jehož poznání je založeno pouze na vědeckých hypotézách. Předpokládá se, že první obyvatelé ostrova přicházeli z jižní Francie a usazovali se ve skalních jeskyních na břehu moře.

2 000 před Kristem

Prehistorické období - doba bronzová a železná. Na ostrově žijí lovci a sběrači plodů, kteří pravděpodobně tvořili velmi mírumilovné společenství. Důkazem je absence staveb s obranným charakterem. Toto období tvoří protiklad ke všem válečným výbojům, které postihly ostrov později.

1 400 před Kristem

Období tzv. talayotické kultury, vznikají pozoruhodné megalitické stavby z kamene: navetas (bárkové hroby), talayots (strážní věže) a taulas (kultovní stavby).

1 000 před Kristem

Na ostrov připlouvají antické národy. Féničané rozvíjejí obchod a nazývají ostrov Nura - Ohnivý ostrov. Pravděpodobně proto, že při plavbě k pobřeží zahlédli na kopcích na pobřeží oheň. Féničané zakládají města Magona a Jamnona.

400 - 300 před Kristem

Menorca byla pod hospodářským a politickým vlivem Kartága. V jedné z místních legend se praví, že se na Menorce narodil vojevůdce Hanibal. Jisté však je, že část kartáginských vojsk tvořili místní muži.

123 před Kristem

V roce 123 př. Kr. však připlul na ostrov římský konzul Quintus Cecilius Metellus. Údajně prý obalil své lodě kůží, aby je ochránil před nárazy kamenů, které po něm vrhali domorodci. Quintus Cecilius Metellus si však ostrov podmanil a připojil ostrov k Říši římské. Pojmenoval ho "menor" (menší), aby ho odlišili od sousední Mallorky. Důsledkem romanizace bylo udělení titulu municipium dvěma menorským městům: Mahónu (Mago) a Ciutadelle (Iammo). Přes rozvoj primitivních městských celků žila část obyvatelstva stále v původních talayotických osadách, některé z nich byly osidlovány až do 13. století. Z doby římské se však dochovalo jen málo památek, které byly zcela zničeny pozdějšími stavebními úpravami.

400 - 420

Probíhá násilná kristianizace židovského obyvatelstva, které sídlilo hlavně v oblasti Mahónu.

427

Nadvládu Římanů přerušil až Vandal Genserico a Menorca se stala součástí jeho severoafrické říše. Nastalo období izolace a úpadku.

534-902

Baleárské ostrovy jsou připojeny k Východořímské říši. Po několik století tu vládli různí byzantští vládci, kteří bránili ostrov před piráty a později Maury.

902

První arabské nájezdy se uskutečnily v prvních letech 8. století ze severu Afriky. Teprve v 10. století byla Menorca podrobena nadvládě Cordóbského kalifátu. Pod touto nadvládou získala Ciutadella (Iammona) nové jméno - Medina Minurka a povýšila na hlavní město ostrova. Její přístav sloužil jako základna pro nejrychlejší dopravní a obchodní spojení se sousedním ostrovem Mallorca. Nastává období rozkvětu maurského umění a kultury. Městské stavební památky z islámského období nebyly dochovány, zbytky arabské ochranné pevnosti najdete na vrcholu hory Santa Agueda.

1232

Poté co Jaime I. aragónský dobyl sousední Mallorku, odkud vypudil Araby, se také začal zajímat o sousední muslimský ostrov. V roce 1232 si jej podrobil pomocí lsti: vyslal své lodě směrem ke Ciutadelle a vyhrožoval útokem, dokud se město nevzdá. Obrovské ohně na pobřeží Mallorky výhrůžky ještě podpořily. Menorští Mauři se zalekli konfliktu a vzdali se. Byli nuceni podepsat vazalskou smlouvu, podle které za svou nezávislost museli platit daně aragonskému království.

1287

21. ledna 1287, po třech dnech vítězného pochodu a po kapitulaci hlavní arabské pevnosti, umístěné na vrcholku hory Santa Agueda, přijel král aragonsko-katalánského království Alfons III. k branám města Medina Minurka. Král třikrát udeřil svou standartou o zem a požadoval od muslimů klíč od hlavní brány. Tak se stal arabský Alcázar, sídlo almojarifa, královským palácem.

1293

Menorca se stává součástí Mallorského království.

1343

V roce 1343 připadly Baleáry pod korunu království aragonsko-katalánského. Ciutadella zůstává i nadále hlavním městem a duchovním a administrativním centrem ostrova. Přistěhovalci z Katalánska přispěli k rozšíření katalánštiny na ostrově. Dochází k rozvoji zemědělství, staví se farní kostelíky a zakládají se obce Es Mercadal, Alaior a Ferreries.

1535

V průběhu 16. století bylo menorské pobřeží ohrožováno tureckými piráty. Roku 1535 získalo španělské a janovské loďstvo pod vedením Karla I. přístav Tunis a základnu tureckého piráta Rudovouse. Ten se však hodlal za potupu pomstít a zorganizoval odvetnou výpravu k menorským břehům. Ve stejnou dobu již na ostrov pronikly zprávy o křesťanském vítězství na severu Afriky. Když se přibližovala Rudovousova flotila k Mahónu, domorodci připravovali oslavu v domnění, že jde o triumfální návrat vítězných vojsk Karla I. Když si uvědomili svůj osudný omyl, bylo již příliš pozdě. Začalo obléhání města, turečtí vojáci byli opojeni ničením a pleněním. Místní vojáci zahájili svou obranu, ale po třech dnech byli nuceni nerovný boj vzdát. Radní, kteří podepsali kapitulaci, byli po roce odsouzeni ke smrti za zbabělost.

1554

Karel I., který se poučil z této události, přikázal nechat postavit v ústí přístavu obrannou pevnost Sant Felip. Vznikla tak jedna z nejmocnějších pevností v západním Středomoří.

1558

Dvacet tři let po zničení Mahónu se Turci vrátili, objeli severní pobřeží a objevili se pod slabými hradbami Ciutadelly. Pohled na flotilu 140 lodí byl hrůzostrašný. Pouhých 600 odvážných vojáků se postavilo proti 15 000 Turků. Po devíti dnech pekelného obléhání útočníci pronikli až do centra města. Nastaly tři dny loupení, ničení, násilí a krveprolití. Turci si s sebou odvezli přes 3 000 menorských zajatců. Málokdo přežil, ve městě zbyl jen oheň, popel a zničené domy. Po letech byli tito zajatci vykoupeni a přes 2 000 se jich vrátilo zpět na ostrov. Svědectví o prodělaných hrůzách a příkoří popisuje spis Acta de Constantinopla, který se stal důležitým dokumentem pro příští generace. Každý rok 9. července si domorodci na radnici připomínají tento smutný den veřejným předčítáním tohoto dokumentu. Ještě dnes odkazují názvy ulic ve Ciutadelle na neblahou událost roku 1558. Latinské nápisy na obelisku na náměstí Plaza del Born připomínají hrdinství tehdejších obyvatel Ciutadelly.

1713

Po válce o španělské dědictví byla Menorca na základě Utrechtské dohody připojena k Anglickému království. Španělsko muselo postoupit Anglii nejen Menorcu, ale i Gibraltar. Odstoupením těchto území bylo chápáno jako kompenzace za uznání Filipa V. bourbonského jako krále. S několika delšími přestávkami trvala nadvláda Angličanů po celé století. Anglikánská církev měla neustálé problémy s církví katolickou, která měla své tradiční sídlo ve Ciutadelle. Vlivná aristokracie ze Ciutadelly zastávala konzervativní názory a byla orientována španělským směrem. Proto se také uzavírala před vlivy anglických vládců. Tato společenská atmosféra usnadnila Angličanům rozhodnutí a změně sídla hlavního města. V roce 1722 byl Mahón ustanoven hlavním městem ostrova. Tato změna měla dva hlavní důvody: za prvé měl mahónský přístav ideální předpoklady pro bezpečné umístění anglické flotily a za druhé ve městě bydleli převážně obchodníci, měšťané a vojáci, kteří ochotně přijímali nové náboženské, kulturní i obchodní podněty ze strany Angličanů.

1756-1763

Během sedmileté války byla Menorca okupována Francouzi. V roce 1763 se však Menorca vrací zpět do anglických rukou. Angličané vládnou na ostrově až do roku 1782, kdy Menorcu napadlo Španělsko.

1763

Menorca je opět pod britskou nadvládou, je založeno anglické posádkové městečko "Georgetown", dnešní Es Castell.

1781-85

Na ostrov přijeli španělsko-francouzské vojenské oddíly a Menorca je dočasně připojena ke Španělsku. Vznikají stavby s obranným charakterem, katalánština se stává zakázaným jazykem ve školách a je znova zavedena inkvizice.

1798

Angličané se pokusili již o třetí okupaci ostrova a Menorca je opět britskou kolonií.

1802

Na základě smlouvy z Amiensu byla Menorca opět připojena ke Španělskému království, kde vládl Karel IV.

1850

V tomto roce vznikla na Menorce první továrnička na výrobu obuvi.

1931

Proběhly volby do poslanecké sněmovny. Zvítězila koalice republikánů a socialistů.

1936-1939

Během španělské občanské války se Menorca přiklání k politice republikánů a bojuje proti diktatuře generála Franka.

1975

Španělsko se po smrti Franka stává konstituční monarchií v čele s Juanem Carlosem I.

1978

Španělsko bylo rozděleno na 17 autonomních oblastí, jednou z nich se stávají Baleárské ostrovy s hlavním městem Palma de Mallorca.

1979

Vzniká instituce "Consell Insular" (Rada ostrova), do které jsou voleni první zástupci jednotlivých menorských obcí.

1983

Baleárské ostrovy získávají autonomii a je ustanovena vláda Baleárského souostroví.

1986

Španělsko bylo přijato do Evropské unie.

1993

7. října 1993 vyhlašuje UNESCO ostrov za světovou biosférickou rezervaci.