Podobně jako jinde ve Španělsku Menorčané po celý rok hojně oslavují. Místní svátky (festes) probíhají postupně ve všech městech a vesnicích ostrova. Společným znakem je hudba, tanec, průvody, dostatek dobrého jídla a pití, ale hlavně menorská specialita - průvody jezdců na koních. Stěžejní oslavy probíhají v létě, začínají tradičně Festes de Sant Joan ve Ciutadelle (23.-24. června) a jsou zakončeny Festes de Nuestra Senora de Gracia v Mahónu (většinou 8. - 9. září). Mezitím se oslavuje každý týden v jiné obci, jedná se však o pouhou novodobou napodobeninu středověkých svátků. Všechny oslavy zahrnují náboženské, regionální a lidové prvky. Častou součástí svátků je procesí, při kterém obyvatelé obce tvoří průvod, v jehož čele se tyčí soška oslavovaného patrona či svatého. Večer se konají často různé hudební a taneční představení s ochutnávkou místních gastronomických specialit. Domorodci jsou proslulí svou slabostí pro menorské koně, kteří jsou po celý rok připravováni na své vystoupení v době letních svátků. Ti nejhezčí a nejlepší koně mají tu čest se oslav zúčastnit, jsou nádherně vyzdobeni, projíždějí ulicemi a hrdě nesou ve svém sedle jezdce v dobovém kostýmu. Menorské svátky představují pro turisty nezapomenutelný zážitek.
Nejstarším tradičním svátkem na ostrově jsou oslavy svatého Jana ve Ciutadelle - Festas de Sant Joan - (23. - 24. června), které každoročně zahajují sezónu letních svátků. Svátky probíhají podle velmi striktního středověkého protokolu ze 14. století. Hlavním protagonistou oslav je velmi uctívaný, černý, menorský kůň. Spolek jezdců na koni, tzv. junta de Caixers, zastupuje všechny středověké stavy: šlechtu (caixer senyor), církev (caixer capella), řemeslníky (caixer menestrals) a rolníky (caixer pagesos). Oslavy začínají již v neděli před 24. červnem, tzv. diumenge d´es Be. Ze soboty na neděli je vybrán statný beran, který je slavnostně ozdoben a hlídán po celou noc obyvateli města. V neděli ráno zahajuje svátek flétnista fabioler, který doprovází své hraní na flétnu monotónním bubnováním na buben a v čele průvodu prochází ulicemi města. Berana, který váží asi 40 kg, nesou silní, v ovčí kůži odění muži na ramenou od domu k domu a zvou obyvatele Ciutadelly na nadcházející svátky. Domorodci se těší na oslavy, všude panuje radost a veselí. 23. června se na určeném místě sejdou jezdci v dobových kostýmech na nádherně vyzdobených koních. Podivný průvod (asi 200 koní s jezdci) projíždí pískem posypanými ulicemi a koně vytvářejí tzv. caragols (rundy). Když přijde jezdec na řadu, začíná stále stejná a donekonečna se opakující podívaná - tzv. jaleo neboli tanec na koni. Místní mladíci poskakují před jezdcem a snaží se svými výkřiky, doteky a prudkými pohyby koně vyprovokovat. Koně jsou naštěstí po celý rok na tento den trénováni a nenechají se vyvést z míry. Poté jezdec provede uprostřed rozvášněného davu rychlou otočku o 180 stupňů a na závěr postaví koně na zadní nohy: Kůň panáčkuje, jakoby chtěl tančit na hudbu a snaží se v této poloze vydržet co nejdéle. Přihlížející odvážlivci přiskočí, staví se pod jeho trup a přidržují ho zespodu, jakoby ho chtěli nést. Čím déle kůň vydrží v této pozici, tím je odměněn silnějším potleskem a nadšení publika vrcholí. Poté, co kopyta dopadnou opět na zem, jezdec odjíždí do kaple sv. Jana, kde se koná slavnostní mše. Na řadě je však další kůň s jezdcem a stejný rituál se donekonečna opakuje. Zatímco část obyvatel doprovází jezdce na mši, ostatní probíhají ulicemi města a rozhazují po ostatních celé pytle lískových oříšků. Tímto prý projevují svou radost ze svátků a sympatie k okolí. Když se pozdě večer celý průvod jezdců vrací po mši zpět do města, vypadají ulice jako "po boji". Až do 2 hodin ranních projíždějí jezdci úzkými uličkami města, úmyslně vjíždějí na malé vnitřní dvorky panských domů, kde koně předvádějí rychlou otočku a vyjíždějí ven. Jásot a nadšení vrcholí, když koně předvádějí své akrobatické variace na dvoře před klášterem Santa Clara. Další den, 24. června začíná sváteční mší v katedrále a pozváním nejvyššího představitele šlechty. Odpoledne a večer pak představení vrcholí středověkými hrami na náměstí sv. Jana u přístavu. Jezdci v sedle koní soutěží v nejrůznějších disciplínách, například v hodu kopím do terče, kdy se závodník řítí neuvěřitelnou rychlostí mezi jásajícím diváky k miniaturnímu terčíku, do kterého zabodne hrot svého kopí. Své akrobatické dovednosti předvádějí i jezdci ve dvojicích, místní se baví, hodují a popíjejí lahodný menorský gin s citronádou. Svátky zakončuje velkolepý ohňostroj, při kterém nebe hraje všemi barvami. Přijeďte se určitě podívat, oslavy ve Ciutadelle za to rozhodně stojí.
V první polovině září se konají v hlavním městě svátky Festes de Nuestra Senora de Gracia, které jsou rovněž velkolepou podívanou. Průvod jezdců na koních je stejně rozsáhlý jako ve Ciutadelle, celé události však chybí onen elegantní a vznešený nádech. Oslavy v Mahónu jsou daleko více spojeny s alkoholovým opojením jejich účastníků než s dávnou středověkou tradicí. Mahónské svátky doprovází spousta hudebních, tanečních a divadelních představení přímo v ulicích, dokonce i rockové koncerty. Místní folklórní skupiny často předvádějí na náměstí menorské národní tance. A na závěr zaduní samozřejmě obrovský ohňostroj v mahónském přístavu. Rivalita mezi obyvateli Ciutadelly a Mahónu je patrná i v době svátků a projevuje se nejen vzájemným předháněním ve "velkoleposti" celé akce, ale i pomlouváním průběhu oslav v tom či onom městě.