Úvodem

Ten, kdo navštíví ostrov Menorca, uvědomí si jeho odlišnost od ostatních Baleárských ostrovů. Kdo očekává pouhou zmenšenou kopii sousední Mallorky, bude na první pohled možná zklamán. Poté ho ale Menorca překvapí rozmanitostí své krajiny, panensky krásnou přírodou a autentickým prostředím vesniček. Menorca je ostrovem plným barev: bílé domky, zeleň luk a azurově modré nebe a moře vytvářejí barevnou symfonii, na kterou se nezapomíná. Římané pojmenovali tento půvabný ostrov - "Minor" - neboli "menší", aby jej odlišili od sousedního většího ostrova Mallorca. Menorca je nejen druhým největším a geologicky nejstarším Baleárským ostrovem, ale také nejsevernějším a nejvýchodnějším. Slunce tady vychází a zapadá v porovnání s ostatními ostrovy a španělskou pevninou nejdříve. Menorca leží asi 40 kilometrů severovýchodně od sousední Mallorky a je v porovnání se svou větší "sestrou" mezi českými turisty méně známá. Díky vysoké vlhkosti vzduchu je na ostrově velmi bujná vegetace, a proto je Menorca často nazývána "Zeleným ostrovem". Typické snímky z ostrova představují idylické pastviny se stády skotu či koní, malá políčka oddělená nízkou kamennou zídkou, červenohnědé skály porostlé hustými křovisky, žlutobílé vápencové útesy obklopené piniovými háji a především malebné panenské plážičky, které jsou hlavní atrakcí ostrova. Na tomto ostrově byla příkladně zachována rovnováha mezi člověkem a přírodou. V roce 1991 bylo prohlášeno 46% povrchu za chráněné krajinné území. Tento krok zachránil ostrov před spekulacemi o urychleném rozvoji cestovního ruchu. Úsilí domorodců a vlády Baleárského souostroví o ochranu fauny a flóry ostrova přispělo k tomu, že byla Menorca v roce 1993 vyhlášena organizací UNESCO světovou biosférickou rezervací. Na ostrově existuje 19 chráněných krajinných území nejvyššího stupně. Tato skutečnost dokazuje, že podstatná část území je dosud neporušena a je patrná snaha ji zachovat i pro další generace.